David Bartůšek

Regionální manažer pro Jihomoravský a Olomoucký kraj

Můj příběh
Atmosféra v rodině a mém dětství byla velmi pozitivní. Vyrůstal jsem s bratrem (dvojče) a dnes s odstupem nejvíce oceňuji, že nám rodiče poskytovali maximální prostor pro vlastní určování života a aktivit, které jsme s bratrem společně podnikali. Obrovský vliv na mě měl turistický oddíl, kde naši vedoucí byli osobnostmi (v pozici doslova druhých rodičů) a dokázali velmi účinně vymazat ideologii komunistického režimu (po 1989 jsme se konečně mohli hlásit ke skautům) a vytvořili pro nás nádherné prostředí party kamarádů, kteří mohou prožívat svá dobrodružství, krásné zážitky, přátelství v mnohdy náročných podmínkách divoké přírody (putovní tábory, …).

Moji inspirátoři

Vedoucí oddílu Zdeněk Žilka (a ostatní vedoucí) – od nich jsem pochopil obsah zásadních kompetencí, jako je přátelství, důvěra, schopnost dělit se s druhými a vzájemně si pomoci v nouzi, odvaha zkusit překonávat vlastní hranice, ale i zážitek magických večerů u ohně s kytarou. Největším darem však byla jejich inspirace pro následnou vlastní práci s dětmi v oddíle a zážitek toho, že vás někdo mimo rodinu má rád jako svého staršího bratra. Opravdová radost z přátelství a hloubky vztahů, kterou nelze nahradit ani úžasnou extází při jiných adrenalinových zážitcích, které mám rád a s oddílovými kamarády je stále podnikáme: sjet divokou vodu - Četrovy proudy nebo Toušickou kaskádu, vylézt na nějakou čtyřtisícovku, vyhrát turnaj, kde stojíte proti silnějšímu soupeři.   

Tomáš Zuzák, Jaroslav Škvařil, Mojmír Poláček, Mirek Klíč – tito lidé mě nesmírně inspirovali a inspirují v občanských aktivitách i v duchovním rozvoji. Jejich občanské aktivity a Tomášovi přednášky o pedagogice a antroposofii R. Steinera jsou trvalou inspirací pro můj život. Účast na kurzu waldorfské pedagogiky, který v roce 1999 uspořádali, byl formujícím zážitkem pro můj život a znamenal rozhodnutí se v životě věnovat mnoha občanským aktivitám a následně i vstupu do politiky (potřebného k prosazení např. waldorfské školy v Brně).  

Moje žena Dita svou odvahou a vůlí absolvovat přirozený porod našeho druhého dítěte, což byl úžasný a nečekaný životní zážitek.

Inspirace, které mě nejvíce ovlivnily

Nejvíce inspirací zažívám ve spolužití nebo při spolupráci s lidmi. Kromě zmíněného oddílu, který mi nastavil životní hodnoty a dal mnoho přátel, s kterými se dodnes vídáme a společně sportujeme, trávíme večery, jezdíme na akce nebo dovolené s dětmi  musím zmínit pár let trvající projekt kavárny Podivný Hamlet. S přáteli jsme v roce 2001 vytvořili jednu z prvních nekuřáckých kaváren v ČR, kde se ve sklepním prostoru odehrávala každý večer kulturní vystoupení (hudba, divadlo, cestovatelské přednášky, herní klub, projekce filmů, někdy i třídnické hodiny :-) a setkání s mnoha zajímavými a kreativními lidmi. Tento zážitek mi potvrdil můj životní optimismus, že svět je plný úžasných lidí a bytostí se kterými prožijete nádherné chvíle, jen je třeba si vytvořit vhodné a podnětné prostředí, které poskytne pro takový životní styl prostor. Bohužel se nám toto prostředí nepodařilo dlouhodobě udržet (výpovědi z pronájmů prostor), ale i tak to stálo za to a tato zkušenost je v mém životě kotvou optimismu. Za všechny zážitky uvedu navázané přátelství s Janem Burianem, který našemu projektu propůjčil název jedné ze svých písní a je jedním z lidí, kteří pro mě znamenají celoživotní inspiraci.

Změnový impuls

Smrt mého bratra (dvojčete), která byla tvrdým testem pro další životní etapu – přechod z bezstarostného mládí k životu v realitě, osamocení a ztráta opory, která mě do té doby provázela, ale tím pádem nutnost, vybudovat si vlastní sebevědomou identitu, schopnost se rozhodovat, nést odpovědnost za rozhodnutí, hlouběji promyslet a pochopit životní výzvy a i z těžkých chvil najít poučení a krizi přeměnit v potenciál.  

Moje mládí bylo kýčovitě idealistické – v době mých 18 let, kdy jsem měl jít poprvé k volbám, padl zkomírající, ale stále každodenně otravný a zcela zkažený komunistický režim a přišel opojný pocit svobody. Vše nasvědčovalo tomu, že začal ráj na zemi, v kinech na rozdíl od tupých agitek budou hrát filmy jako „Sedím na konári a je mi dobre“. Všichni jsme se vrhli do budování neziskových aktivit, oddílů, a předpokládali jsme, že v ČR roste liberální svobodné prostředí. Cca o 10 let později přišlo vystřízlivění, kdy Václav Klaus všem neziskovkám a další „otravkům“ vzkázal, že pokud má vnímat jejich hlas a požadavky, tak ať laskavě tito „aktivisté“ vstoupí do politiky a získají politický mandát pro své nápady a záměry. Zde padla moje poslední iluze o správě věcí veřejných a novodobé politiky a uvítal jsem tehdy aktivitu Jakuba Patočky a Honzy Beránka ke vstupu do Strany zelených, kde jsem chtěl začít prosazovat své životní vize, jak poradil již zmíněný politik (neuznávající příliš občanskou společnost) a dodnes jsem přesvědčen, že bez nějaké politické angažovanosti širší veřejnosti zejména v komunální politice nepůjdou naplnit různé ideály, o kterých jsme mnozí snili v roce 1989.

Můj projekt

Zmíním 4 důležité projekty, na kterých se podílím.

Českou společnost pro výživu a vegetariánství, o. s.

Síť brněnských otevřených škol – aktivita z mé komunální politické činnosti v pro veřejnost a rozvíjet sympatie k tomuto životnímu stylu. Hodnotou tohoto projektu je nejen podpora zdravého životního stylu a rozvoj vnímání kvality života, šetrnosti k životnímu prostředí, ale samozřejmě také myšlenka úcty k životu, sociální rozměr pro možné řešení otázky chudoby a hladu, cítění s ostatními živými bytostmi

Sdružení W-alternativa o.s. - po cca 15 letech práce sdružení se podařilo v r. hlavně proměňovat klima na školách, pomáhat je otevřít spolupráci rodičů – žáků – učitelů, pomáhat vytvářet vztahy a pevnější komunity, rozvíjet participaci všech zúčastněných a vrátit se k vědomí, že tam kde žiji, bych měl být iniciativní a starat se o dobré vztahy s ostatními a rozvíjet zajímavé a smysluplné aktivity, které budou mojí seberealizací.

V roce 2009 jsem založil samostatnou obecní školu s waldorfskou pedagogikou (s cílem výchovy ke svobodě). Škola postupně buduje svůj komunitní program a snaží se vytvářet kvalitní společenství.

Etická výchova – velmi zajímavý výchovný předmět vhodný do ZŠ a SŠ. Nejsem členem sdružení EF ČR, o. s., v současnosti řídím dílčí projekt na tvorbu učebnice a dalších výukových pomůcek pro tento předmět. Etická výchova má podle zpětné vazby od žáků velmi pozitivní vliv na rozvoj hodnotového žebříčku žáků, rozvíjí sociální kompetence zážitkovou metodou, ale zejména pomáhá studentům zorientovat se v jejich konkrétních problémech, mění k lepšímu jejich vztahy s učiteli i spolužáky a studenti začínají pozitivně vnímat instituci školy.

V mnoha aktivitách a snech člověk narazí na bariéry tvořené „starým myšlením“,  ale jedinou opravdovou bariérou jsme my sami … a to, pokud přestaneme věřit v cíle, které jsme si dali.

Můj vztah k regionu

Nedokážu si představit, že bych se někdy stěhoval mimo Jihomoravský kraj. Jsem rodilý Brňan a toto město je přesně tak velké, jak potřebuji, abych se v něm cítil dobře.

Lidé, které z regionu vybírám, nejsou známé hvězdy a myslím, že mnozí čtenáři webu o nich uslyší možná poprvé v životě. To je ale podstata našeho projektu – ukázat lidi, kteří jsou stejní jako my, žádní Supermanové obdaření nadpozemskými vlastnostmi, ale obyčejní iniciativní lidé, kteří dokázali jít za svým snem, naplňují ho a navíc tím přináší užitek a inspiraci ostatním. A když vidí problém, tak se ho neleknou, ale vezmou ho jako výzvu a snaží se situaci vyřešit.