V prvorepublikové brněnské vile mě přivítaly dýně na schodech, sušené byliny, vynálezy pána domu jako splachování záchodu dešťovou vodou, milíř na zahradě, sluneční kolektory a také na zimu poměrně nízká teplota, která nás při rozhovoru udržovala při čaji a ve svetrech. Ocitla jsem se v nefalšované ekologické domácnosti, což mě v naší proklamativní době, kdy myšlenek hafo, zato skutek utek, vážně potěšilo. S Yvonnou Gaillyovou jsme seděly dlouho a já bych mohla naslouchat ještě několik dnů. S člověkem, který zná historické i sociální souvislosti svého konání, žije to, co hlásá a přitom to dělá zcela pokorně, se nepotkáte každý den. Díky, Yvonno, a nejen za to. Kateřina Jonášová