Janu znám už dlouho a stejně dlouhou dobu mě fascinuje. Ač je vícevrstevnatá, výborná matka, kuchařka, zpěvačka, kytaristka, diskutérka, organizátorka, provokatérka, inspirátorka, spojovatelka lidí, hledačka originality, pro mě je a vždy byla především básnířka. Už když jsem ji poznala jako šefku Gender Studies, vždycky jsem v ní viděla strunu jinakosti. Tehdy jsem nerozuměla její metaforické řeči, ale už tehdy mě bavila. Pak mě vzala do své přízně. A já měla možnost zažít, jak nenuceně a přitom naléhavě sbírá peníze, aby mohla čečenské děti deprivované válkou a utečeneckým táborem poslat na týden k moři. Jak přiváží léčitele k nevyléčitelně nemocnému chlapci z Grozného, jak poskytuje svůj čas tomu, kdo ho potřebuje, jak umí v pravou chvíli říct a udělat to, co je třeba. Zažila jsem na cestách její instinkt být tam, kde se odehrává něco důležitého, svobodného, zajímavého. Odvážná, schopná, divoká, přitom citlivá, jemná a skromná. Matka čtyř skvělých dětí, svědomí neziskového sektoru, nezkorumpovatelná, hravá, recyklující Jana Hradilková (52). Rozhovor vedla Kateřina Jonášová