Konference na téma moderní metody rozvoje dospělých

Dopolední "ochytřovací" část od 9 do 12 hod. - čeká vás dopoledne plné inspirace, zkušeností, sdílení a příkladů z praxe aneb Jak svobodné učení funguje za hranicemi České republiky. Odpolední "průzkumná" část od 13 do 17 hod. - budete si moci na vlastní kůži vyzkoušet „rozvojové safari“ - ryze české heutagogické menu „rozvoje bez ohrádek a klecí“. Zážitek, který jste nejspíš ještě nikdy neokusili! Dostanete mapu a kam se vydáte, bude čistě na vás.

Heutagogika se často popisuje jako teorie založená na konceptu sebeurčujícího rozvoje, jež podporuje nezávislost v oblasti učení dospělých. Tato teorie předpokládá, že student nebo ten, o jehož rozvoj jde, se dokáže učit nejlépe tehdy, pokud je sám na rozvoj plně připraven. Dalším jejím předpokladem je úvaha, že lidé mají schopnost se učit celoživotně a v reálném čase. Svého rozvoje dosahují rozličnými metodami a způsoby interakce se svým okolím.

Heutagogiku představili poprvé ve své eseji z roku 2000 „Od andragogiky k heutagogice“ psychologové Stewart Hase a Chris Kenyon. Slovo heutagogika vzniklo spojením řeckých slov ago (vést) and heurista (objevovat). Její principy jsou konzistentní vůči konstruktivismu (Dewey 1929, Montessori 1946 a Kolb 1976). Představuje proces učení se zapojením zkušeností z reálného života a integrování nové znalosti, dovednosti či postoje do již existujícího způsobilostního profilu.

Pro heutagogiku je důležité nejen to, co se učíme, ale především jak se učíme. Pracuje s tzv. dvojitou smyčkou učení a univerzálními příležitostmi k rozvoji za využívání samostatného směřování jednotlivce k vlastnímu cíli. Takže například tam, kde andragogika hledá sama nejvhodnější modely pro vzdělávání dospělých, které pak nabízí účastníkům učícího se procesu, tam heutagogika zároveň požaduje po jednotlivci, aby aktivně pracoval na své schopnosti učit se a růst. Pro andragogiku je typickým požadavkem ve výuce struktura, zatímco heutagogika nazírá na učení v kontextu a tedy vítá všechny možnosti, ať už formální nebo neformální. Student se v heutagogickém procesu zapojuje do vyhledávání, analyzování a experimentování, kdy pak z následné reflexe a zpracování vlastní zkušenosti může vzniknout vysoce originální a inovativní výstup. Heutagogika, která byla vyvinuta primárně pro účely distančního vzdělávání, tak přirozeně začleňuje do rozvojového procesu informační a komunikační technologie (například internet, mobilní aplikace apod.) a využívá sdílení a networkingu, kdy facilitátor (který nahrazuje lektora nebo učitele) je více motivátorem a podporovatelem rozvojové skupiny, nikoliv jejím vůdcem. Jeho role je vyvolávat podněty, pomáhat zpracovávat zdroje informací, přeměňovat je na znalosti a koučovat jejich aplikovatelnost pro praxi.

Aplikace heutagogiky
Vzhledem k podstatě heutagogiky má tato teorie velký potenciál být uplatněna v rozvoji jedinců v oblastech, které vyžadují inovativní přístup a kreativitu. Jako nevhodnějšími oblastmi pro uplatnění heutagogiky se proto jeví obory, které potřebují originalitu a kde jedinci jsou schopni vyvinout vlastní úsilí a aktivitu za účelem vzniku unikátních výstupů  specifických pro každého jednotlivce. Jako příklad se dají uvést různé umělecké obory, ale i například podnikání nebo vedení lidí. S rapidně rostoucí potřebou inovací v současném prostředí se ale dá očekávat, že heutagogika může vbrzku najít uplatnění i v dalších oborech, které na první pohled nejsou vnímány jako „kreativní“.  

Velkou výhodou heutagogického přístupu k rozvoji je skutečnost, že tento proces rozvoje může jedinec aplikovat i nadále ve svém životě bez ohledu na to, zdali je právě účastníkem nějakého formálního vzdělávacího procesu. To dělá z heutagogiky skvělou vstupní bránu do systému celoživotního vzdělávání a otevírá jejím prostřednictvím netušené možnosti rozvoje a vzdělávání jednotlivců i skupin ve 21. století.

Více na Akorango.cz.