29. května natáčela Lenka Rybáčková rozhovor s panem Davidem Svobodou – ředitelem o. s. Amalthea v Chrudimi: Vydala jsem se vlakem z Českých Budějovic do Chrudimi za panem Davidem Svobodou. Vzhledem k několika předchozím telefonátům jsem věděla, že mě čeká setkání s pohodovým, vyrovnaným člověkem. Těšila jsem se. Dokonce jsem přestávala vnímat svůj dost těžký batoh na zádech. Naopak, získávala jsem pocit důležitosti. Jak smysluplná je má dlouhá cesta. Vkrádaly se jen malé obavy, zda trefím bez bloudění včas na místo a také zda zvládnu uhlídat technickou stránku – tedy kvalitní záznam rozhovoru na ten stále těžší minidisk na zádech.
Občanské sdružení Amalthea, které v roce 2003 pan Svoboda založil, aby pomáhalo pěstounským a adoptivním rodinám, už bylo samo o sobě úspěšným vyústěním jeho dlouhodobé práce v této oblasti. Důležitou roli hraje osobní zkušenost. Už ve škole se společně se svou budoucí ženou rozhodl pro pěstounství. Své rozhodnutí naplnili. Stejně tak naplňuje své cíle sdružení Amalteha.
Tolik jsem toho o panu Svobodovi věděla a přece tak málo. Z čeho pramení taková touha pomáhat dětem? Jaké to je přestěhovat se z Prahy na vesnický statek a starat se o 4 děti?
V Centru náhradní rodinné péče mě mile přivítal skromně vyhlížející usměvavý mladý pán. Sedli jsme si do klidné místnosti na pohovku. Jistě je to právě ta, kde usedají budoucí či současní pěstouni, když přicházejí pro radu a podporu. Cítila jsem se bezpečně a od prvního momentu jsem se ponořila do naslouchání životního příběhu.
Zcela přirozené vyprávění s objevováním hluboko zapadlých vzpomínek jsou důkazem vyrovnanosti, vnitřního klidu. Pan Svoboda jde životem po své a s otevřeným srdcem. Touha dělat věci, které mají smysl je pro něj silným vodítkem pro vzdělávání a píli. V kombinaci s očividnou osobní stabilitou a empatií je pan Svoboda profesionál ve svém oboru. Dobrý člověk. Nyní se těším, až se s vámi o tento příběh podělím.